V lidských zemích bylo několik silných jedinců, roztroušených ve všech koutech Lordaeronu, kteří slyšeli duševní volání Krále Lichů z Northrendu. Nejvýznamější z nich byl mág Kel’Thuzad, který byl jedním z vysoce postavených členů Kirin Tor, vládnoucí správní rady Dalaranu. Pro svou touhu studovat zakázané temné umění Nekromancie, byl mezi mágy považován za zvrhlého. S touhou naučit se vše, co v kouzelných oborech mohl, byl velmi frustrován přikázáními jeho kolegů z Kirin Tor. Bylo mu zakázáno konat své temné zázraky. Poté, co uslyšel volání z Northrendu, mág se pře tajemným hlasem sklonil. Přesvědčem, že Kirin Tor je příliš utrašená, než aby se mohla chopit znalostí spojených s černou magií, rozhodl se, že zjistí, co mu mohl Král Lichů nabídnout.
Odcházejíc za svou touhou a lepším postavením, Kel’Thuzad navždy zavrhl učení Kirin Tor a opustil Dalaran. S vírou v Krále Lichů se vzdal všeho svého bohatství a vyrazil na dlouhou cestu do Northrendu. Zcela sám cestoval mnoho mil po souši i na moři, když konečně dosáhl zmrzlého pobřeží Northrendu. S cílem dosáhnout Ledové koruny a nabídnout zde své služby Králi Lichů, putoval Kel’Thuzad skrze zříceniny Azjol-Nerubu a všude se mu dostávala ukázka ničivé moci, která pocházela od jeho budoucího pána. Uvědomil si, že spojenectví s tajemným Králem Lichů může být velmi moudré a plodné.
Po dlouhých měsících cest přes arktické pustiny, dosáhl Kel’Thuzad temného ledovce zvaného Ledová Koruna. Vstoupil do Ner’zhulovy citadely a byl šokován, když ho nemrtví strážci nechávali projít. Byl očekáván Králem Lichů. Po dlouhé cestě, našel ve věčném ledu toho, komu před jeho Ledovým trůnem zcela vyčerpán, nabídl svou duši. Konečně našel temného pána mrtvých, samotného Krále Lichů.
Král Lichů byl se svou novou temnou duší spokojen. Výměnou za naprostou věrnost a poslušnost, slíbil Král Lichů Kel’Thuzadovi ohromnou moc a nesmrtelnost. Kel’Thuzad toužící po poznání temné moci, byl pověřen prvním velkým úkolem. V lidských zemích měl rozšířit nové náboženství, které by uctívalo Krále Lichů jako boha.
Za pomoc od mága, ponechal Ner’zhul zatím jeho lidství nedotčené. Kel’Thuzad chtěl svou moc použít k přesvědčení mnoha lidí a uvést je tak do stavu naprosté věrnosti a víry v Krále Lichů. Tak by pro svého pána získal mnoho nových loutek.
Kel’Thuzad se vrátil do Lordaeronu a v přestrojení po dobu tří let shromažďoval stejně smýšlející muže a ženy, se kterými tvořil tajné bratrstvo. Pojmenoval ho Kult Proklatých. Jeho členům byla slíbena rovnost a věčný život v Azherothu, výměnou za jejich službu a poslušnost Ner’zhulovi. Měsíce plynuli a Kel’Thuzad našel mnoho nadšených dobrovolníků do svého kultu mezi unavenými a přetíženými dělníky z Lordaeronu. Bylo to překvapivě snadné. Kel’Thuzad pouze vyvrátil víru ve Svaté světlo a převedl ji na Věčný stín Ner’zhulův. Jak Kult proklatých rostl, bylo stále těžší udržovat jeho velikost, funkci a vliv před pozornými orgány Aliance.
Díky Kel’Thuzadově úspěchu, Král Lichů se začal připravovat na svůj útok proti lidským civilizacím. Svůj mor uzavřel do přenosných Morových Kotlů, které měl Kel’Thuzad dopravit do Lordaeronu, kde by měli být ukryty v kultem řízených vesnicích. Kotle měli fungovat jako zdroje moru, který infiltruje zemědělské půdy a tak pronikne do měst severního Lordaeronu.
Plán Krále Lichů vyšel dokonale. Mnoho vesnic severního Lordaeronu moru podlehlo téměř okamžitě. Stejně jako na Northrendu, občané, kteří zemřeli na mor vstali z hrobů jako ochotní služebníci Krále Lichů. Členové kultu toužili zemřít a opět se vrátit do služeb svého temného pána. Jásali nad vyhlídkou nesmrtelností jako nemrtví. Ze seveřanů se s šířením nákazy stávali zombie v mnohem vyšších počtech. Kel’Thuzad rostoucí armádu Krále Lichů nazval Pohroma. Brzy se měla vydat na pochod k útoku na Lordaeron a smést lidstvo z povrchu světa.