Měsíce stále plynuly a čím dál víc orků bylo jako vězni odvedeni do Aliančních internačních táborů. Jak se tábory začaly plnit, byla Aliance nucena vybudovat nové tábory na pláních, jižně od Alterac Mountains. Pokud však Aliance chtěla udržet stále přibývající orcské vězně ve stále přibývajících táborech, musel král Terenas od národů Aliance začít vybírat novou daň. Tato daň, spolu se zvyšováním politického napětí pro hraniční spory, vytvořily rozsáhlé nepokoje. Zdálo se, že pochybná dohoda, která lidské národy držela pospolu, se v jejich nejtemnějších hodinách zlomí v jakémkoliv okamžiku.
Uprostřed politických zmatků, si mnoho dozorců z táborů začalo všímat znepokující změny s Orky v jejich zajetí. Úsilí o útěk z táborů a chuť bojovat mezi sebou se postupem času výrazně snižovaly. Orci byli rezervovaní a apatičtí. Bylo těžké tomu uvěřit, ale orci, nejagresivnější národ na celém Azherothu, úplně ztratili vůli k boji. I přes tuto letargii svých zajatců, nepřestávali vůdci Aliance vybírat svou daň.
Někteří lidé spekulovali, že nějaká nemoc, útočící pouze na orky, přinesla matoucí letargii. Ale Arcimág Antonidas z Dalaranu se slepě nezastával různých hypotéz bez vyzkoušení všeho, co bylo možno. Zkoumáním toho mála, co v historii orků Antonidas dokázal najít se dozvěděl, že orkové byli celé generace pod vlivem démonů. Zdálo se, že orky tyto síly zkazili ještě před invazí do Azherothu. Bylo zřejmé, že orkové se zavázali démonům, za češ jim od nich byla poskytnuta zvýšená síla, vytrvalost a agresivita.
Antonidas se domníval, že dříve krvelační orkové nepropadli nemoci, ale že letargie byla důsledkem masivního odstoupení orcské rasy od úskočné a ničivé černé magie, která je s démony ovládla a proměnila je v krvelačné zrůdy. Příznaky byly sice zřejmé, ale Antonidas nemohl pro orky najít žádný lék. To však potěšilo jak jiné mágy, tak i mnohé vůdce Aliance, kteří tvrdili, že hledání léku pro orky by byl ve všech směrech riskantní podnik. Antonidas si však tou dobou uvědomil, že lék pro orky musí být duchovní.